Malá internetová exkurze do světa české monarchie

Letí nám to, letí. Koruna Svatého Václava je jen na ukazování. Praha už není, co byla Vídeň. Již téměř 98 let je naše drahá vlast republikou. 

V celé širé Evropské unii je to však věc zcela nesamozřejmá, a i když historický trend mluví jasně, a ani já sám bych na Hradě žádného „korunovaného Vaška (nebo Šaška)“ nestrpěl, z lásky k historii se ponořme na chvíli pod pokličku hrnce, kde byla česká královská koruna (a moravský markraběcí klobouk a slezský vévodský klobouk) přetahována z jedné dynastie do druhé. Které rody měly, či mají nárok na zdejší trůn? Dodejme, že monarchii prosazovali i někteří tvůrci české a slovenské samostatnosti, především Kramář (proruský monarchista) a Štefánik (proitalský monarchista). V té souvislosti plánovali název státu Koruna československá, známý dnes coby historický pojem z oblasti finanční.PřemyslovciJak známo, rod bájného Oráče vymřel po meči roku 1306 zavražděním Václava III. Existovala však levobočná větev krále Přemysla Otakara II., linie opavských vévodů, tedy tzv. opavských Přemyslovců. Ta si trůn nikdy oficiálně nenárokovala, byť po něm sem tam pošilhávala. Posledním Přemyslovcem tak byl Valentin, kterým rod definitivně vymřel roku 1521.Habsburkové (poprvé)„Na skok“ se původem švýcarští Habsburkové objevili na českém trůnu v letech 1306-1307 v osobě krále Rudolfa I. Jeho smrtí si však Habsburkové – prozatím – dali „pauzu.“MenhardovciV osobě krále Jindřicha Korutanského se v letech 1307-1310 ujali české koruny rakouští (konkrétně tyrolští) Menhardovci. Po svém vypovězení si Jindřich stále korunu nárokoval, jeho úmrtím roku 1335 však nároky Menhardovců zanikly.Lucemburkové Na českém trůnu se ohřáli v období 1310-1437. Rod vymřel císařem Zikmudem. Posledním mužským představitelem rodu byl ovšem levoboček Zikmundova bratrance, moravského markraběte Prokopa, Jiří, který coby benediktinský mnich (středověký úděl levobočka) umřel roku 1457.Habsburkové (podruhé)1437-1457 náležel trůn podruhé Habsburkům, konkrétně Albrechtu II. a Ladislavu Pohrobkovi.PoděbradovéPoděbradové (později tzv. Minsterberkové) byli po Přemyslovcích druhou a poslední ryze českou dynastií na tuzemském trůnu, na němž byli zastoupeni osobou krále Jiříka z Poděbrad. Ten sice zesnul roku 1471, ale jeho dynastie vymřela až vévodou Karlem Bedřichem v roce 1647.HunyadiovéMatyáš Korvín z maďarského rodu Hunyadiů byl jediným českým panovníkem, který nebyl na území českých zemí korunován v Praze, na krále českého si „odbyl“ korunovaci v Jihlavě. Titulem zdejšího krále, byť opanovával zejména Moravu, se pyšnil v období 1469-1490. Jeho smrtí sice Hunyadiové korunu ztratili, rod však vymřel a nároků tak pozbyl až 1504 smrtí Matyášova levobočka vévody Jana Korvína.JagellonciVládli tu v letech 1471-1526, tato česko-uherská větev původem litevského rodu vymřela králem Ludvíkem, padnuvším u Moháče.PiastovciNa našem, tehdy ještě knížecím trůnu pobyli polští dynastové pouze a jen v letech 1002-1004. V roce 1335 však Jan Lucemburský ovládl polské Slezsko a přičlenil jej k českým zemím. Pro polskou královskou dynastii to byl prazvláštní moment. Na území českého státu, tedy ve Slezsku, tak rázem žila část právě oné piastovské dynastie. Tito slezští Piastovci o několik století přežili dokonce i své kmenové příbuzné v Polsku. Marně pošilhávali po polském trůnu, jehož se mezitím zmocnili litevští Jagellonci a švédští Vasovci, představovali však nejurozenější rod české (slezské) šlechty. Vymřeli roku 1675 vévodou Jiřím Vilémem, poslední vysledovatelná levobočná linie pak v roce 1720 baronem Ferdinandem.Wittelsbachové (poprvé)1619-1620 byl českým (zimním) králem Němec Fridrich Falcký. Byl králem zvoleným, nikoli s dědičným právem, na jeho potomky však pobělohorští exulanti zpravidla hleděli jako na právoplatné pretendenty českého trůnu. V přímé mužské linii Fridrichovo potomstvo vymřelo osobou falckého kurfiřta Karla II. roku 1685. Opět tu však „máme“ i levobočnou linii. O rok později, 1686, totiž v Anglii zemřel jistý Dudley Bard, levoboček Karlova strýce Ruprechta, jednoho ze synů zimního krále.Habsburkové (potřetí)Habsburkové se ohřáli na českém trůnu nejdéle. Jednoduše proto, že projevili dostatečnou vytrvalost. V obdobích 1526-1619 a 1620-1740 nám vládli opět. Posledním Habsburkem byl císař Karel VI.Wittelsbachové (podruhé)Posledním ne-Habsburkem na českém královském stolci byl římský císař Karel VII., pocházející z Bavorska. Českým královským titulem se honosil v letech 1741-1745. Jeho syn, bavorský vévoda Maxmilián III., právoplatný pretendent českého trůnu, se však pod hrozbou vojsk Habsburkovny Marie Terezie nároků na Čechy zřekl. Zesnul 1777 (coby poslední možný konkurent Habsburků) jako jediný legitimní dědic Karla VII. I v tomto případě však historie pamatuje na Karlova levobočka, hraběte Ludvíka von Eschenbach, který svého bratra Maxmiliána přežil o dva roky, skonal 1779. V 18. století, na rozdíl od středověku, však už na nároky levobočků nebyl nikde v Evropě brán sebemenší zřetel. Karlovi dědicové po přeslici žijí, jsou jimi především sasští a polští nárokovatelé Wettinové. Jejich případný zájem o českou korunu by byl však až příliš "komplikovaný"!Habsburko-Lotrinkové„Habsburkové po přeslici“ vládli Čechům v letech 1743-1918. Dnešním představitelem rodu a dědicem české koruny je Karl Habsburg-Lothringen, potenciální český král Karel V. (někde je uváděno Karel IV., jedná se však jen o neuznání Karla VII. Wittelsbacha, o pouhé vzájemné neuznání královských nároků mezi Habsburky a Wittelsbachy ve 40. letech 18. století). Karlovým synem a následníkem je Ferdinand Habsburg-Lothringen, potenciální český král Ferdinand VI., jenž je ovšem coby závodnický talent spíše adeptem na budoucího "krále" Formule 1. Ostatně jeho deklarovanou životní ambicí je stát se mistrem světa v královské motoristické disciplíně, nikoli být obtěžkán královskými insigniemi.HohenberkovéPotomci arcivévody Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové byli první republikou "hozeny do jednoho vyvlastňovacího pytle" s Habsburko-Lotrinky. Paradoxně tak vznikl jejich v jistém ohledu přednostní nárok na český trůn. Současnou hlavou rodu je Nikolaus Hohenberg, potenciální Mikuláš I., jeho synem je Karl Hohenberg, potenciální Karel V.LobkovicovéV případě „nacionálního řešení“ by bylo namístě obsadit český trůn rodem domácím. V pobělohorské epoše jsou za nejvznešenější český rod považována knížata z Lobkovic (Lobkowicz). Čelným představitelem je poslanec za TOP 09 Jaroslav Lobkowicz, potenciální Jaroslav I. Jeho syn Vladimír Lobkowicz je potenciálním Vladimírem I. A Vladimírův syn Jaroslav pak případným Jaroslavem II.ŠternberkovéStejně jako Lobkovicové nikdy královskou korunu na svých hlavách neměli. Opět by se jejich nároky na korunu odrážely v onom zmíněném „nacionálním řešení.“ Dle předbělohorské hierarchie české šlechty by koruna náležela právě jim, jsou ze současných domácích šlechtických rodů tím nejstarším. Primogeniturní nárok náleží Leopoldu Sternbergovi, potenciálnímu Leopoldovi III., ten však pochází z větve rodu, která v Česku nežije. Domácím představitelem je hrabě Filip Sternberg, potenciální Filip I., nemající však mužské potomky. Nabízí se tak Jiří Sternberg z mladší větve rodu, potenciální král Jiří II., mající syna Vojtěcha Václava Sternberga (Vojtěch Václav I., či Vojtěch I.), jehož jméno zní vskutku ryze česky královsky.