Máslo podle Bruselu

Euroskeptiky, kteří svůj odpor vůči všemu unijnímu podepírají argumentací o zasahování do názvů českých potravin, jsem v minulých článcích nazval „máslopomazánkáři“. Rozdmýchávají protievropské vášně značně přízemními tématy. Každé stéblo před utonutím je jim libo.

Věci s pravými jmény

Ano, je tomu tak, EU jen nařídila nazývat věci (v tomto případě potraviny) pravými jmény a neklamat spotřebitele. To měl náš stát udělat už dávno – a sám! Definice másla a rumu byla u nás i na Západě stejná, a zdejší názvy tomu přesto neodpovídali. Jenže před zásahem Unie se v tomto ohledu nedělo nic. Fakt, že se jednalo o tradiční tuzemské názvy, poněkud kalí to, že i tradiční může být scestné.

Napříště každému, chce-li být v obraze, postačí přečíst si štítek se složením výrobku a nespoléhat se na název. Politici si stěžují, že mladší generace málo čtou. Moderní doba odvádí lid od kultury ke konzumu, z knihoven do supermarketů. Tak ať čtou Češi aspoň tam!