Evropa a muslimští příchozí

Mnozí Evropané by je rádi poslali do země jejich původu. I ty, kteří tu žijí už po desítky let. V takovém případě ale zapomínají, že se jedná zpravidla o generace, jejichž rodnou hroudou je již starý kontinent. Jsou tu tedy doma!

Ti, kdož se přesto s jejich „výskytem“ neumějí a nechtějí smířit, považují islám za „infekci z Východu“. Tou bylo však kdysi i samo křesťanství!

Západ si za jejich přítomnost může sám, v minulých desetiletích si „je dovážel“ (tehdy to bylo nefalšované multi-kulti, ne jen deklarované jako dnes). Češi si v tomto ohledu stejně tak mohou za Romy. Už prezident Beneš s nimi počítal do pohraničí coby s demografickou kompenzací za odsunuté Sudetské Němce. Pracovité Němce nahradilo jiné vskutku „pracovité“ etnikum. Přivedeni byli ze Slovenska. Odtud pak za nimi přicházelo množství dalších příbuzných. Státy na Západě mají také s takovými důsledkovými příbuzenskými vlnami své zkušenosti. Příchozí se navíc často z důvodů sociálního nezbytí stávájí vítanou posilou nekalých živlů.

V Česku masová muslimská přítomnost nikdy nebyla „zvykem“. Demonstrace proti něčemu takovému se tu však konaly ještě dřív, než první uprchlická noha smočila nohu do tuzemské louže. Téma přistěhovalectví pojednou dělá i ze zapřísáhlých euroskeptiků Evropany hlásající jednotu. Co však čekat od národa, který jančí i jen při zmínění slova Sudeťák?

Proč ovšem nově příchozí neposílat zpět? Na rozdíl od „druhé generace“ mají mimoevropské občanství. Je tedy kam je posílat! Náklady na takové transporty (ve vší parádě a důstojnosti) by EU přišly bezpochyby levněji nežli otevřená náruč. Navíc by odradily další „uchazeče“ o evropský blahobyt. Současný postup na ně působí naopak spíše vyzývavě. A i oni budou jednou mít svou "druhou generaci"!

Arabské pláže a evropská předměstí

I křesťanství přišlo do Evropy jako konzervativní síla vsakující se do těla Římské říše (kupříkladu v antisemitismu si ale notovali, což Evropu poznamenalo navždy). Islám je nyní již na hony vzdálen učení Muhammadovu, z Koránu bylo za staletí leccos vyňato a výkladově „navlečeno“ de facto na cokoli. Kupříkladu prorokova manželství mají s právy současných muslimek máloco společného (byť připusťme, že historickou postavu lze posuzovat výlučně v kontextu její doby). I křesťanství v mnohém zbloudilo. Případ nepůvodního a neapoštolského celibátu je obecně znám a navýsost kontroverzní. Dále je tu zcela anti-monoteistický kult svatých, který je jedním z konstantinovských reliktů, mající za úkol přiblížit Římanům křesťanství a smířit je s myšlenkou jediného Boha. Obyvatelům impéria, kategoricky uvyklým na rozsáhlý panteon božstev, tak byly naservírovány zástupy svatých, coby kompenzace. Patronáty obdrželi noví světci po vzoru antických bohů. Kdo je svatým na nebesích, pak určuje člověk z masa a kostí na zemi tak, jako o své vůli rozšiřovali svého času plejádu římských všemohoucích svými rozhodnutími senátoři. Podtrženo, sečteno – křesťané zažívají v souvislosti s rozmachem islámu to, co jejich náboženství kdysi samo způsobovalo jiným! A z hlediska dějinné intenzity zatím jen v náznacích!

Často zaznívá, že se muslimové nechtějí na Západě přizpůsobovat zdejším mravům, zatímco Evropan je k tomu v islámských zemích nucen a musí ihned pokorně srazit paty. Je, i není to pravda. A roli hrají především – peníze (jak jinak)! Evropan nejede třebas do Egypta za prací, kdežto coby turista. Nepodřizuje se tedy tamějším mravům, na plážích ho se šaríjou nikdo neotravuje. Je tam de facto privilegovanou menšinou (přiváží peníze), a ta se nikdy nepřizpůsobuje. Naproti tomu jde muslim do Evropy za obživou (vydělat peníze), je tedy v roli chudého příchozího, menšinou neprivilegovanou, jež se musí přizpůsobovat vždy a všude.

Zobrazování proroka muslimy dráždí, ba přímo uráží. O jeho karikování ani nemluvě. Otázkou je, zda lze dotyčné karikatury zaštítit svobodou slova. Kupříkladu zesměšňovat podobným způsobem holocaust, oběšení Horákové či Palachovo sebeupálení, by bezpochyby skončilo u soudu a neobešlo by se bez trestu. Svoboda slova by nepomohla! Různá „cítění“ jsou u nás totiž rezolutně chráněna, to muslimské však nikoli. A nelze to obhájit tím, že „oni“ by to na našem místě také nedělali. Vlastní pokrytectví nelze z principu hájit pokrytectvím druhých (tak jako bachař z koncentráku se nemohl vymluvit, že na jeho místě by byl někdo jiný - každý musí umět říci NE). …..Nemluvě o tom, že se tu kdekdo soudí za kdejakou „rádoby-urážku-pomluvu“.

Problémem je neschopnost oddělit zrna od plev a zajistit, aby ti, kdož „zvlčeli“ islamismem jen z nedostatku intelektuálních či sociálních alternativ, nebyli lákáni fanatickým zlem. Evropan by neměl posuzovat muslima dle obalu, kdežto dle obsahu. Slušní i svině jsou totiž průřezově v každém etniku či náboženské skupině. I pro vyznavače mekkánské víry platí totiž přirovnání fotbalového publika, kdy si slušní fandové přijdou pro sportovní požitek, zatímco chuligáni, byť fandící témuž mužstvu jako ti slušní, se přijdou porvat, ublížit i možná usmrtit, zkrátka svině! Nelze však odsoudit ty slušné jen proto, že budou v hledišti ve stejných dresech jako chuligáni.

Evropany by především neměla přepadat panika z toho, že se jim snad hroutí jejich civilizace. Nic takového se neděje, ani není v dohlednu. Je to jen jakýsi vžitý apokalyptismus, blízký Západu a jejímu náboženskému založení, které praví, že se jednoho dne vše sesype. Dálný východ, dávající důraz na nikdy nekončící koloběh věcí, by z tohoto nikdy neumdléval. Civilizační prvky zpravidla jen přebírají nové a nové státní útvary. Se starým Římem také nepadla jeho civilizace, naopak se přelila dál a dál a žijeme v ní de facto stále. Stát není totéž co civilizace a životnost státu nemá na existenci civilizačně-kulturního okruhu vliv. To jen nacionalismus nás přiměl stát vysoce přeceňovat a vzorově chybně nahlížet i na onen zmíněný Řím.

Islám by potřeboval přirozené sebevědomí. Bývaly časy, kdy mu Evropa nesahala ani po kotníky (Bagdád, Córdoba, Isfahán). Pak přišli křižáci, Mongolové, Britové, Francouzi a Američané. Největší brzdou islámu však byli Turci, tedy brzda interní. Od doby vzestupu Osmanů to šlo s Araby z kopce (i to je důkazem toho, že "příchozí" mohou být "konzervujícím prvkem", podobně jako Hispánci v USA). Mám za to, že by zklidnění Muhammadova náboženství přinesla obnova chalífátu, který by však měl výhradně morálně-autoritativní význam na způsob katolického papežství. Dědický nárok drží Osmané a Hášimovci (i proto se Jordánci nesnesou s IS). Budoucí Husajn II., zatím korunní čekatel v Ammánu, by byl supervhodným řešením (jordánská monarchie je snad jedinou na světě, k níž i při svém zatvrzelém republikánství chovám značné sympatie)! Jistě by ale s takovýmto rozuzlením nesouhlasil samozvaný chalífa Ibráhím (bylo jen otázkou času, než se toho po 90 letech nějaký samozvanec „ujme“), ani Saúdové (kteří Hášimovce kdysi vyhnali z Mekky), ani Turci. „Ohrožovalo“ by je to. A Západ by to nejspíš krátkozrace považoval za otevření pandořiny skřínky. Inu, komu není pomoci..…?! Současná turecká reortodoxizace také není žádnou výhrou. Ankarská vláda už nenávistně pošilhává po kemalismem zavedené latince či křesťanském kalendáři. Neosmanismus však také silně naráží na zájmy odvěkého nepřítelé Turků - Rusko! Turkické národy, které jsou v mocenském hledáčku Ankary, považuje Moskva za své nezcizitelné postsovětské "předpolí".

Dlužno podotknouti, že muslimské země, tak jako křesťanské, jsou diferencovány i nejrůznějšími nacionalismy. Mnohdy je znát i fatální rozdíl mezi republikami (nezřídka protiamerickými) a monarchiemi (vyloženě proamerickými). Přitom je to paradox, ještě v první půli dvacátého století lpěli islámské autority na panovnickém majestátu (své o tom věděl předposlední ŕánský šáh, jeho syn už se potýkal s přesným opakem).

To, že horkokrevnost není při mísení civilizací na místě, nám daly dějiny na srozuměnou již za časů křižáckých válek, byť to tehdy bylo jaksi naruby.

Takzvaným populistům nahrává „haló“ kolem záležitosti mimoevropské, převážně africké přistěhovalecké vlny, beroucí na obrátkách kvůli plánovaným kvótám.

Na rozdíl od halasné většiny se domnívám, že hlavním problémem zmíněných kvót jest to, že právě nucení někoho někam, kde být nechce, je konáním proti-lidsko-právním (v takovém případě je můžeme rovnou posílat nazpět do země původu). Stejně je – mírně řečeno – Schengen nezastaví! Leda sociální dávky by je mohly udržet na místě. Instalovaný kmen pak přirozeně přivábí zástupy příbuzných (a že jich nebude málo). Česko má v tomto ohledu vlastní „maďarsko-slovenskou“ zkušenost, zřejmou snad už v každém městě republiky.

Podotýkám, že africké, blízkovýchodní a středovýchodní běžence nelze házet do jednoho pytle. Africká vlna je daleko agresivnější. Francouzské nesnáze s Alžířany a italské s Libyjci jsou ostřejšího rázu, nežli německé s Turky či britské s Pákistánci.

EU si tím vším sama hází klacky pod nohy, především pak z důvodu očekávatelné radikalizace a iracionalizace politického ovzduší na starém kontinentě, nikoli kvůli imigrantům samotným. NATO svými výboji taktéž spouští další vlny stěhování národů, v globálním měřítku. Západ je pak vlídnější než bohaté země Perského zálivu. Tam se však žadné vlny uprchlých souvěrců nevalí. Ostatně Katar, Bahrajn a Spojené emiráty tvoří jen zlomek celého arabského světa.

Celá potíž má však globální rovinu a evropské dění je pouze jeho „lokálním dílem“. Masy se hýbou z důvodu fatální sociální nerovnosti a zejména – a to zdůrazňuji – neúnosného přelidnění planety!!! Lidstvo je především nedílnou součástí přírody, u níž musíme hledat primární příčiny, změnu klimatu. Především vysychání řady míst na světě. Děje se tak přesně to, co klausovští popírači nejsou ochotni přijmout a hledají kdejaká náboženská a ekonomická zapříčinění, tedy jen druhotná a povrchní lidská měřítka.

Probíhá tedy invaze barbarů? I nevítaná invazivní fauna a flóra se k nám valí z Východu!

Euro-islamizace je pak především reliktem britské, francouzské a italské koloniální politiky 19. a 20. století! Zanechala po sobě nebezpečně tvárné vakuum. Islamský stát je sektářský, jeho "dělníci" vědí o ryzosti islámu pramálo, jsou nevzdělaní. Asi tak jako křesťanští pošukové sotva znají Písmo. A neopomeňme židovské radikály, taktéž prahnoucí po krvi jinověrcům. Tedy plichta!

A kdy že konečně nadejde šťastná změna? Až se lidstvo povznese nad ekonomické, etnické a náboženské manýry. Takže nikdy!

Kolaps západní civilizace nečekejme, jen průběžnou transformaci, tedy přirozenou společenskou evoluci. A ikdyby - menší (v tomto případě systémový) bankrot je vždy očistný!

Závěrem soudím, že Evropané zbytečně sedají mocichtivým nenávistníkům na lep a dopouštějí se mnoha povyků pro nic! Jedná se jen o pnutí osob, kterým nevoní nikdy nic a kteří by v dřívějších dobách byli zapálenými antisemity prudce alergickými na židovské lokny (a byli-li by sami muslimy, pak by z nich vyrostli islámští radikálové, protože nedostatek lidskosti je prostoupen všemi národy), akorát nyní to pro změnu schytávají muslimové, představující nejvýraznější euro-menšinu. Mnozí jsou schopni nakombinovat i většinou pokrytecky protichůdné averze vůči muslimům, Židům, Romům, Američanů, Bruselu a dalším. Nejeden vzorec by prokázal kolizi mezi uvedenými skupinami. Běžně jsou například antiizraelští zastánci palestinské věci i rozhodnými nepřáteli muslimských utečenců. Farizejství! Forma vždy vítězí nad obsahem, povrch nad nitrem, hmota nad duchem, skepse nad nadějí, hloupost nad intelektem. Jedná se tak pouze o další vyblbnutí se ideologicky zbloudilých mas! Za povšimnutí stojí, že se to ponejvíce týká kdysi bolševizované "starobní složky" naší společnosti, jež by z principu marxismu měla být k podobným jevům daleko shovívavější (zvláště když komunisté Araby tolik chovali v bratrské lásce), avšak není!

Což kdyby ale Čechům roztříleli Američané střechu nad hlavou tak jako Syřanům? Co by si počali? Stěžovali by si jak diví. A až by vyčerpali rozhořčení, dali by se také - na pochod!

Současné "hrátky" v Sýrii jsou ukázkou mocenských ambicí. Turci namísto islamistů "řežou" Kurdy, Američané asadovce a Rusové anti-asadovce, ač se všichni nezávisle na sobě zaštiťují bojem s Islámským státem, což je pro ně ve skutečnosti až sekundární záměr. IS tak bují a roste! Přirozeně nepanuje shoda, zda je Asad příčinou, či důsledkem. Inu, kupříkladu pro Američany je Rusko stále větším nepřítelem než Ibráhímův chalífát. Ten totiž neohrožuje USA coby velmoc, zatímco Moskva ano! Výsledek je dopředu zřejmý - větší odliv civilistů ze Sýrie (do všech stran) a větší příliv zbraní do Sýrie (ze všech stran).