Malé pojednání o velké migraci

Leccos řídí elity a leccos davoví manipulátoři, toužící utvořit elitu novou. A leccos řídí sama evoluce!

Evropa a „kluci muslimský“

V časech hysteriády kolem návodu na odstranění premiéra (trochu to svou intenzitou i banálností připomíná kuličkový atentát na milovníka kuličkových per Klause), dále obecného dilematu, zda se zbavit Pelikána, či Stropnického, a zahraničního bonbónku, kdy jednoho newyorského miliardářského burana doprovází „americká Kačenka“ Ivanka, se i já zapojím do neutuchající názorové plejády ve věci migrantské lapálie, tématu stále dominantního.

V mnoha ohledech jsou vzruch, strach a zlost ohledně toho pochopitelné. Lid strádá nejistotami spojenými s protahovaným věkem odchodu do důchodu, příplatky na kdeco, de facto je konfrontován s rozkladem rovnostářské Evropy a s návratem do 19. století, v čemž ale tu „pravou evropskou hodnotu“ opravdu nevidí. Spíše naopak! Předmětem rozčarování je tak sám systém. A jakákoli krize, nyní ta migrační, je pochopitelným a v jistém smyslu i vítaným nástrojem k revizi, či přímo rekonstrukci systému. Až potud je vše – alespoň z pohledu liberolevičáka -  zcela v pořádku. Trocha chaosu je vždy nezbytnou očkovací dávkou pro jakoukoli změnu trendu! Jenže myšlenek a vedení hybných sil se vždy - dříve či později – ujímají svině. Známe to z historie, dobro je dobru odebráno a osvojeno zlem, protože zlo je zkrátka ráznější a vytrvalejší. Nikomu proto neberu ideje a ideály, ale provedení bývá často hrůzou nesmírnou. I islamismus, coby jedna z forem ultrakonzervatismu, má původ v chudobě a v sociální frustraci. Osedlaly si jej však síly agresivní a dobyvačné, třebas bin Ládin zrovna nebyl žádný nuzák. Muslimy posuzujeme dle terorismu, nepřizpůsobivosti a jedné silvestrovské noci, oni nás dle křižáctví, kolonialismu a rvaček křesťanských mnichů v Jeruzalémě (kosmopolitně sluníčkářsky Qudsalem).

Zapluji však na chvíli do výsostně tuzemských vod! Za největší polistopadové škůdce národa českého a viníky nevzkvétání naší země osobně považuji Václava Klause, Miloše Zemana a Miroslava Kalouska! Všichni tři vyznávají to, že hrubá síla je ctnost, a rádi se ujímají kdejaké lidové slabosti, aby ji vyplnili svou silovostí. Vzpomínám na Zemanův zpětný pohled na osobu Alexandra Dubčeka. Označil ho de facto za špatného politika jen proto, že byl příliš lidský, tedy pro Zemana slabý! Jako vzorec postačující! Klausovo počínání lze charakterizovat tím, že kdo chce Brusel bíti, hůl si vždycky najde. Tomáš Halík je pro něho novým páterem Koniášem. Přitom Hrad za Klausových časů divže veřejně nepálil knihy havlovců. Bývalý hradní pán opakovaně opovrhoval politickými uskupeními s neodbornými názvy (kupř. Vzhůru, Itálie), nakonec to však skončilo Hlavou vzhůru! A Kalousek? Právě on je strůjcem hypotékové republiky a onoho hospodářského návratu do jinak překonaných časů císařpána a jeho rodiny.

Tempo a ráz nahlížení na migrační krizi trvale udává především prezident republiky Miloš Zeman. Bohužel vše směřuje k jeho znovuzvolení. Není zatím zdatného soupeře. TOPákům vyschl pramen s aristokraty, Tomáš Czernin nepředstavuje dostatečnou kapacitu. Dokonce se může stát, že i kavárníci budou volit Zemana. Něco takového by mohlo nastat, postoupil-li by se stávající hlavou státu do druhé kola volebního osudí "nadějný" Tomio Okamura, což nelze vyloučit. V takovém případě by potom zapracoval lepenovský komplex (Francie 2002 – všichni proti Le Penovi, kdy i nikterak zvlášť populární Chirac urval rekordní vítězství). Především došli na tuzemském politickém trhu listopadoví revolucionáři, Zeman (podpora pro 2018 zřejmě od ČSSD, ANO, KSČM, SPO) zůstává posledním. Patrně se mu v prezidentském klání - neúspěšně - postaví Jiří Pospíšil (TOP 09), Tomáš Halík (KDU-ČSL, SZ, Piráti), Tomio Okamura (nacionalisté všeho druhu), Jaroslav Kubera (ODS, SSO, Bobošíková) a Vladimír Dlouhý (naprostý samorost). V případě Kuberova finálního nezájmu by jeho političtí souputníci mohli popohnat ke kandidatuře Markétu Šichtářovou. Možná by mohl zkusit štěstí Jan Kraus. "Diskutérskou vyřídilku" má, viditelný je ažaž a hlavu státu už si herecky střihl. Pro LP 2023 je předběžným favoritem armádní generál Petr Pavel. Reprezentativní, charismatický. Uniforma přitáhne i tvrdé ruky chtivé voliče. Ač atlantista, i pro Moskvu je jistě přijatelný. Rusové vždy uměli chovat respekt k vysokým vojenským hodnostem protivníka (viz Eisenhower). Zatímco civilem pohrdají. Inu, duše militantní to jsou! Bohužel jsou to i slizcí tajnůstkáři (Katyň 1940, Černobyl 1986, Kursk 2000), neprožili si, na rozdíl od zbytku Evropy, fašistickou éru, tak jim fašismus prostupuje politikou dodatečně po dávkách!

Osobně na Hrad jednoznačně preferuji Tomáše Halíka!

Zdá se také, že Zemanovi poskytne k předvolební dispozici své mediální impérium Andrej Babiš a zřekne se možnosti postavit vlastního kandidáta. Speciálně Kalousek vhání Babiše Zemanovi do náruče. Ač mnozí havlističtí babišovci Hradu jistě nevoní (Zlatuška, Stropnický) A Sobotka? U něho člověk nikdy neví, na čí stranu se postaví! Naposledy se začal „rovnat“.

Zeman, působící dojmem odrazu absolutně "anti-sociálnědemokratických" státníků - Putina a Netanjahua,  šikuje v luzích a hájích českých ty, jimž americké invaze nikdy nevoněli, teď však touží po super-vpádu do Blízkého Orientu. V ulicích se ozývají také tací, kteří nenávidí Izrael, stejně tak však nyní pranýřují i islám, což si v mnohém protiřečí. Český prezident si vždy držel krajní odstup od občanských iniciativ. Tak jakož i Klaus jimi dosti pohrdal. Znát to bylo zejména svého času ohledně dění v České televizi. Aktuálně se však rojí všelijaké samozvanecké a nikým nevolené domobranné spolky a organizace, Hrad však spokojeně kýve. Zavání to farizejstvím (euroskeptiky, ohánějící se především údajně nevoleným Bruselem, upozorňuji, že EU je výtvorem demokraticky volených lídrů, tedy suprapluralitní subjekt, do demokracie skrze mezinárodní právo plně náležící)! Třebas u slovenského Fica jsme už od roku 2006 uvyklí na kdeco (na Slovensku teď bohužel uspěli zemanoidní Fico a klausoidní Sulík), ale Zemanova ráznost proti krajní pravici, známa z let 90., jakoby vyšuměla kamsi. Čím je to? „Klausovatěním“, tedy vymezováním se za každou cenu, nebo jen prostým předvolebním kalkulem?

Miloš Zeman zklamal a protiřečil si i v jiných ohledech! Vymezoval se často proti malým partajím, které se mohou scházet ve výtahu (ODA, US-DEU). Nyní je však sám čestným předsedou jedné takové docela maličké strany. Dále se ohání tím, že dobrý politik je ten, který se osvědčí u voličů, nejlépe už na regionální úrovni. Sám Zeman však vklouzl do funkcionářských vod kooptací do Federálního shromáždění. Tedy žádnou lidovou volbou a rovnou na nejvyšší úroveň.

Ve svých úvahách z dob vysočinských zmiňuje nutnost rozbít silou ajatolláhovský režim v Íránu. Momentálně se k tomu, zřejmě pod vlivem Kremlu, už nemá! Nebo ho snad zradila vlastní prognostická dovednost? V tom případě by však stal směšným politikem, tedy takovým, před jakými sám varuje!

Pravdou je, že i sousedům Němců se přistěhovalecká krize poněkud vymyká z rukou. A to lid český ani zdaleka nevládne takovou buldočí tvrdostí a disciplínou, a už vůbec ne jejich schopností ekonomické regenerace. Tak či tak nás v důsledku nejspíše čeká v Unii „vícerychlostka“. Alespoň to Brusel nebude tolik bolet, až ji bude muset letos slibovat Britům.

Volání Klausových ideových souvěrců po švýcarizaci Česka je ovšem vpravdě absurdní! O hospodářské dosažitelnosti takového formátu raději nemluviti! Co se úrovně mezinárodní neutrality týče (to bývá spojováno s vystoupením z EU a NATO), to už hraničí přímo s politickou choromyslností. Na rozdíl od Švýcarska – střed Evropy byl povždycky zájmovou sférou v hledáčku nejedné mocnosti. I při nejupřímnější touze všech obyvatel ČR neúčastnit se velmocenských hrátek může zůstat jen u toho přání. Vzdor všemu budeme vždy vtaženi. Představa, že někdo z Prahy zavolá do Kremlu a Bílého domu a přetlumočí nový statut, je naprosto zcestná. O naší neutralitu není zájem! Náš zájem o ni nikoho nezajímá! Tempo stále udávají Moskva a Washington. Přednostní spílání Bruselu, který jakž takž aspoň trochu naslouchá, je projevem přimykání se k co největší (vůbec nenaslouchající) velmoci, USA, nebo Rusku, a v důsledku ještě většímu zapojování Česka do cizích zájmů a vlivů. Je až k nevíře, kolik Čechů se za poslední dva roky stalo Prorusáky, či Proamíky. Proč? Protože je Brusel údajně slabý, a proto nevyhovující (dodejme, že kdykoli si v minulosti EU dupla, bylo to též cílem kritiky)! A jsme opět u toho! Raději si vpustit škodnou do ohrady jen proto, že pes málo štěká! Ke švýcarizaci ještě dodejme, že Helvéti nejsou zrovna vzorem lidských práv. Volební práva žen až od roku 1971 – to je věru ostudná vizitka! Masaryk měl ve svých úvahách v tomto ohledu jasno už bezmála o sto let dřív! Švýcaři se líbí neoliberálům, neb na svém území tolerují konta všelijakých gaunerů a nejrůznější podvodníci své nekalé obchodní aktivity schovávají za oficiální sídlo ve Švýcarsku, kam na ně nikdo, ani EU, nemůže!

Pikantní také je, že tuzemští ultralevičáci si přejí americký triumf Donalda Trump vzor tomu, že se jedná o arcikapitalistu. A zdejší ultrapravice si zase oblíbila Slováka Kotlebu, který se přitom hrdě hlásí k odkazu Jozefa Tisa, jehož svého času za rozbití společného státu čeští nacionalisté zuřivě nenáviděli. Neomarxisté a neofašisté mají zajímavé průsečíky, asi pro svou sdílenou extrémitu! Přesto to s Českem vypadá libě (nově i v porovnání se Slováky). V průzkumech "prorážejí" pouze ANO, ČSSD, KSČM, TOP, ODS, KDU. Žádná krajně pravicová nálož se zatím nekoná. Naopak - trvale odpadává Okamura! Situace se tak v jistém smyslu dokonce lepší!

Ale přímo k migračnímu dění! České hodnotové dušování se, že je třeba zachránit křesťanskou civilizaci a ubránit blízkovýchodní stoupence Kristovy víry (mimochodem pravoslavce) se rozbíjí o reálnou neochotu zdejších měst a obcí příjmou právě i válkou sužované křesťany. Světem i Českem vládne nabubřelost a pokrytectví!

Letem světem proběhla zpráva o tom, že snad jediní rozumní v nejvyšších sférách – Kerry a Lavrov – předupekli jakés takés dělení Sýrie. Jedině dobře, pravím! Jen o Ankaru se musejí pokoušet mdloby. Američané tím dali najevo, že jejich strategickými spojenci číslo jedna „přímo na místě“ nejsou Turci, kdežto Kurdové. Od Obamy je to odvážné i realistické zároveň. Kurdové mají totiž na rozdíl od Turecka jasno, kdo je a není nepřítel (čímž narážím na IS, nikoli na Rusko)! Americká zóna v Sýrii je povážlivě menší, ekonomicky méně zajímavá a více „zanícena“ islamisty, ale je v ní Rakka, „Berlín“ této války. A především celý syrský Kurdistán. Kurdové napříč Sýrií a Irákem tak už mohou konečně plánovat vlastní stát, jenž si tolik zaslouží. Byť to je právě tou největší noční můrou neoosmanistických Turků, kteří jsou poslední dobou - doslova - neřízenou střelou. I zbytek své syrské sféry, arabsko-sunnitský, Američané už jistě Asadovi nikdy nevrátí. Ostatně se jedná o část dávné Mezopotámie, nikoli Sýrie (i z tohoto pohledu je dnešní mnichovská mapa pozoruhodná). Mohli by v ní zakořenit iráčtí Hášimovci, pretendenti iráckého i syrského královského trůnu, coby uklidňující faktor. Přidat by se časem mohly i arabské sunnitské enklávy v Iráku. Mírnit by se naopak vedle Ankary měl i Rijád! Islámský stát brojí za wahhábismus. Jeho předobrazem je Saúdská Arábie. Tam se nezdráhají sáhnout i na ryze islámské architektonické památky v samotné Mekce, jen aby ustoupily opulentním hotelům. Bodejť by pak IS bral ohledy na němé skvosty neislámské, antické a jiné!

Nejrůznějších stěhování národů už zažilo lidstvo přehršel, jen co je pravda! Ovšem toto je jiné! V čem? Pouze v tom, jaký rámec tomu poskytuje globální éra (tiše poděkujme památce Ronalda Reagana). Klíčovým výdobytkem moderní epochy je dostupnost obrovského objemu informací. S ohledem na existenci internetu a chytrých telefonů je to otázka vteřin. Zatímco v dobách dávných šli uprchlíci fakticky do neznáma, dnes jdou v důsledku výše vyřčeného doslova „najisto“. Na kvantitu běženců to má vliv nesmírný, na kvalitu nikoli. Zásadní podíl na tom pak má i přelidněnost planety a proměny klimatu (v tomto směru se ukazuje, jak trestuhodně se Klaus v otázkách globálního oteplování mýlil).

Kulturní rozdílnost u islámu je však nepřehlédnutelná. Kastovní systém ustavuje společenské formy v našich zeměpisných šířkách a délkách nepochopitelné už od dob starého Řecka. V Arábii se rozevírají sociální nůžky nejvíce na světě. Za což může mimo jiné i ropa (a tak trochu opět i šejky hýčkající Reagan). V prvé řadě je to polygamie. Muslim může pojmout za zákonité manželky až čtyři ženy. Vezměme si takový názorný příklad! Máme čtyři ženy a čtyři muže a chceme je „sesnoubit“. Normálka, západní model velí je napárovat. Ne však ten islámský. Jeden ze čtyř mužů bude dle statistik velmi bohatý a zbývající tři velmi chudí. Ten movitý automaticky pojme za manželky všechny čtyři ženy. A to je ani vůbec nemusíme podezírat ze zlatokopectví. I kdyby nějaká pocítila romantický cit k některému z oněch tří chuďasů, její klan jí to okamžitě – velmi mírně řečeno – rozmluví! Půjde totiž o čest toho rodu. A i zde jsme u hlubokého rozporu. Pro Evropana či Američana by mělo být naopak hanbou dát svou dceru někomu, kdo ji bude mít jako svou druhou, třetí, nebo dokonce čtvrtou ženu, byť za pozlátko. Ostatně, když se zeptáte na ulici v Madridu, Vídni nebo Praze, co je to klan, nedozvíte se, že jde o něco posvátného, kdežto o gang a mafii. Čili i pouhá interpretace pojmů je velmi odlišná. Ale vraťme se k těm třem nebožákům. Jejich testosteron musí zákonitě zažívat muka a logicky dochází k frustraci, následně k agresi. Mylná představa, že u nás při přirozenosti párování rostou blonďaté Pamely na stromech a stačí jen utrhnout, vede k nevyhnutelným konfliktům. Neznalost pravidel seznamování (bar, disko či novodobě internet) a tendence sáhnout a vzít je nesporně překážkovým faktorem. Židé byli pranýřováni ve staletích minulých. Byli příliš bohatí - a vnímání proto coby vykořisťovatelé! Nově příchozí muslimové jsou naopak příliš chudí - a vnímání tak jako příživníci! Snad jen sportovci - Özil, Benzema a jiní - jsou vítáni. A dokonce třebas i velebeni nacionalisty svých evropských domovin. A nikdo se pokrytecky jejich vírou a původem nezabývá!

S ohledem na sílící populaci Třetího světa a na to, že přebytek testosteronu vzhledem k hokusům-pokůsum s porodností čeká i lidovou Čínu, kde dotyčný hormon najde uplatnění – a bohužel i vybití se - zejména v armádě, a když k tomu připočteme i hemžení ryze domácích, nových a nových Klausů, Zemanů a Kalousků, a dost možná i horších, lze jen konstatovat, že nás nečeká nic dobrého!

Štěstěna je ovšem vrtkavá. A lid je vrtkavý taktéž!