"Máslopomazánkářům" a eurorealistům eurorealita nepřeje

Po desetiletí hradního "kralování" euroskeptika Klause nadešly loni prezidentské volby, v nichž čtyři nejlépe umístěné kandidáty lze označit za jasně proevropské. Od zimy máme i proevropskou vládu (díky neúčasti ODS).

Skládání euroúčtů

Z elektorátu ODS si po TOP 09 a ANO 2011 odkrojila i SSO a z někdejší Klausovy velepartaje zbylo jen vyhořelé palivo, palasovsky řečeno. Nespolupráce ODS a SSO je přímo symptomatická pro Evropu, která je teď údajně rozechvělá z europarlamentního nástupu skeptiků a nacionalistů. Europskeptické strany jsou v celé Unii spojeny převážně s vůdčími osobnostmi, pro které je nejdůležitější ego, což jim nedovoluje se spojit a společně "zaútočit". Jsou to příliš načechraní kohouti na jednom smetišti. Francouzská Národní fronta pak vybočuje z běžného evropského rámce svým dynastickým mocenským základem. Otec předal partajní žezlo dceři, a ta, nyní ve straně šéfující, si už vychovává za nástupkyni svou neteř. Poměry jako v divokém orientu, nebo přinejmenším v Indii, kde jsou partaje řízeny rodinnými klany po celé generace. Docela mě překvapuje, že pokroková Francie toto strpí, a dokonce ještě volí.

Euroskepticismus (v Česku tzv. máslopomazánkařství) bývá pro různé strany napříč Evropou průsečíkem, ovšem v řadě světonázorových ohledů se ony partaje zásadně rozcházejí. Nejpatrnější to bývá zejména v názorech na Izrael a nově na Ukrajinu. Britská Strana nezávislosti se nejeví zrovna jako spojenec pro již zmíněnou Národní frontu. Vítězství UKIP je spíše dalším hřebíčkem do již chystané rakve státního soužití Angličanů a Skotů. Netřeba totiž asi dodávat, že Nigel Farage těží voličkou přízeň především v Anglii, ve Skotsku zdaleka nikoli. Pravicoví skeptici zvítězili i v Dánsku. V Řecku vyhráli euroskeptici zleva. Nepochybně i kvůli šéf-euro-komisařským ambicím Alexise Tsiprase.

Jeden z mých zdejších kolegů blogerů (Fr. Matějka) napsal, že prounijní strany prohrály i přesto, že budou mít v Europarlamentu opět většinu (dodávám, že naprosto jasnou většinu). Ještě jsem neslyšel o případu, že někdo, kdo získal ve volbách většinu, prohrál. Je to už přinejmenším v absolutním rozporu s matematikou. I zdravým rozumem. Hrátky na různá pseudo-morální vítězství jsou v politice jaksi mimo mísu. Dále dotyčný autor zmínil, že se v důsledku vítězství Marine Le Pen těší na demontáž motor-dua Francie-Německo a jejich nadcházející souboj. Patrně nedošlo k pochopení toho, že prezidentem Francie zůstává Francois Hollande a nelze předpokládat, že by ho za tři roky měla nahradit zrovna madam Le Pen. Francouzský volební efekt z roku 2002 se totiž nepohybně dostaví znovu a sepjetí levicových a liberálních mas nedá ultrakonzervativcům nejmenší šanci dobýt "de Gaulleho trůn". Obecně platí, že všechny euroskeptické strany, které ve svých zemích zvítězily, si o nadpolovičním primátu mohly nechat jenom zdát a do svých národních zákonodárných sborů se budou dostávat horko těžko. Le Penová se určitě nestane francouzskou prezidentkou, Farage ani omylem nebude britským premiérem. Nevadí, nechají se v Bruselu živit tím, proti němuž bojují!

Proevropské frakce si v Evropském parlamentu udržely naprostou většinu, nic zvláštního se neděje, vlak jede nerušeně dál. Euroskeptici z menších unijních zemí si dost často stěžovali na údajnou nadřazenou úlohu velkých států, bývalých koloniálních euromocností. Tak proč nyní tolik zveličují význam dílčích voleb ve Francii a Británii? Nafouknutá bublina, jež splaskne při prvním hlasování! Právě tato dílčí nacionalistická volební prvenství přisuzuji, spíše něž odporu k Bruselu, rozčarování nad novými přistěhovaleckými vlnami mimoevropských etnik, která často mívají jiné náboženské založení a jazykově se vymykají zemi, do níž zabloudila. Což je něco, s čím se Česko ve větším měřítku ve vlastních řadách vůbec zabývat nemusí (a přesto tento stát multietnickou harmonii nezažívá).

Euroskeptici nejednou omílají, že se federalistické eurofrakce zase nějak mezi sebou dohodnou a rozeberou si funkce. A proč by ne? Sami touží (byť zbytečně) po sjednocení své euroskeptické fronty. Tak proč by se nemohly vzájemně koalovat síly federalistické? To je ovšem dle skeptiků hnedle spiknutí, konspirace, bilderberkovina a kdoví co ještě! Koalice, opozice - to je normální a standardní součástí demokracie na národní úrovni. Proč by ne na úrovni nadnárodní?! K čemuž vždy náleží i patřičné dělení křesel. Výsledek voleb mluví ve prospěch kombinace Jean-Claude Juncker předsedou Evropské komise a Martin Schulz prvním místopředsedou a zároveň vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Dost možná Juncker Schulzovi post šéfa Komise přepustí, bude-li mu slíbena volba předsedou Evropské rady a někomu z eurolidovců (Radoslaw Sikorski) zahraničně-bezpečnostní post. Zejména Sikorski by mohl být vzpruhou na místě, které Catherine Ashton povážlivě nezvládala. O post předsedy Evropského parlamentu se v průběhu pětiletého mandátu podělí nejspíše dvojice Joseph Daul a Hannes Swoboda.

Euroskeptici běžně zahrnují do argumentů pro zánik Evropské unie neefektivnost těch, kdož vykonávají v Bruselu odpovědné funkce a kdož vymýšlejí "euronesmysly" (viz máslopomazánkařství). Pravda, v Bruselu leckdy selhává lidský faktor a nejedna tamější persona se mi též zdaleka nezamlouvá. Ovšem deset let jsem coby český státní občan trpěl na Hradě Václava Klause a také jsem hned nevyzýval k zániku České republiky a netrhal českou občanku kvůli "klausonesmyslům"! Systémový rámec neselhává, jednotlivci ano, v Bruselu i v Praze.

Další zdejší bloger J. Sedláček napsal, že tuzemských euroskeptiků je 82%, jen nepřišli k volbám. Chápu to coby narážku na 18-procentní volební účast. Zmíněný autor se však patrně domnívá, že šlo-li by k eurovolbám v našich luzích a hájích plných 100%, hlasy by dostávaly zejména euroskeptické strany. Samozřejmě je to nesmysl. Rozdíl v souvislosti s účastí spatřuji snad jen u výsledku TOP 09. Praha patří TOPce a Praha je voličsky disciplinovaná, což se zákonitě projevilo. Především TOPka je pak hlavním triumfátorem nad kolabující ODS. Konečné pořadí chápu jako české vítězství nad euroskepticismem a nevoličskou ignorancí, okořeněné partajní pestrostí (čtyři strany si připsaly krajská prvenství).

Na závěr osobní gratulace pro ANO 2011, TOP 09, ČSSD a KDU-ČSL.

Vítejte v realitě!